Rady a návody, Strana 6

Jak rozdýchat „ten neurvalý stres na mateřské“?

Dneska se budeme trošku věnovat maminkám. A těm chvílím, kterých může být nepočítaně i během jednoho jediného dne. Ty chvíle, kdy máte pocit, že jste jako papiňák, protože dítě udělalo něco, co nemělo, něco rozbilo,  něco zničilo a vrcholem pak bývá třeba chvíle, kdy vás dítko byť omylem ve vzteku přetáhne dřevěnou hračkou po noze. Třeba. Maminky jistě vymyslí ještě milion další důvodů, ve kterých se prostě může stát, že se už neovládneme a prostě VYBUCHNEME.

Většinou je za takovým výbuchem nashromážděná směs stresu, emocí a únavy. Ve chvíli, kdy k výbuchu dochází si buďte jisti pouze jedním – je to jen JEDEN spouštěč a dítě v mnohých případech tak nepřiměřenou reakci nečeká, nechápe ji a je jí zaskočeno. Protože ono udělalo jen něco, co stokrát předtím – a stokrát předtím to prošlo. A teď najednou taková změna! To se těžko chápe.

PRAVIDLO Č. 1.: Hlídejte sebe samu!

Hlídejte si obecně celý den a hladinu své energie. Zjišťujte si během dne, proč se rozčilujete a co vám nejvíc bere energii. Samozřejmě to může být únava z nedostatku spánku, může to být ale také nespokojenost v partnerském vztahu nebo se vztahu s blízkými. Tchýně, babička nebo manžel odcházející večer za svými zálibami může pak být s nějakou nejapnou poznámkou také poslední kapkou páry, kterou vypustíte ve chvíli, kdy dítě nebude a nebude chtít usnout přesně v osm večera a v půl deváté vám definitivně pod tíhou únavy rupnou nervy. Umět si udělat svou vlastní sebeanalýzu je prvním krokem k úspěšnému zvládání tohoto nahromaděného stresu.

PRAVIDLO Č. 2.: Požádejte o pomoc!

Myslíme tím průběžnou pomoc, průběžné malé volání o pomoc. Potřebuju mezi lidi! Běžte. Potřebuju si s někým promluvit, vyplakat se kamarádce na rameni. Co nejdříve v takovém případě dejte dítě na hlídání manželovi, babičce, komukoliv, nebo si pozvěte kamarádku na večer domů, ale udělejte to. Udělejte a ulevte si na duši dřív, než se začnou problémy nepříjemně štosovat. Pravidelné upouštění páry a pravidelné vyrovnávání hladiny spokojenosti, byť to je třeba jen úleva od stresu dočasná, je velice důležité. Pokud to neuděláte, je možné, že se stres začne kumulovat na fyzické rovině ve formě nemocí.

PRAVIDLO Č. 3.: Běžte do pokoje!

A tím nyní nemyslíme, abyste do pokoje ječícího potomka poslala… ale pošlete tam sebe. Jste-li těsně před výbuchem, udělejte to. Dítě to chvilku samo vydrží, ale vy dostanete prostor ze sebe dostat vztek, pláč, bezmoc nebo únavu. Prvotní emoci, prvotní výbuch, který by jinak slízlo dítě.  Unavená, ale z prvního vzteku uklidněná, se pak můžete vrátit zpátky.

PRAVIDLO Č. 4.: Nezapomínejte na smích!

Nepatříte mezi ty, které se na mateřské ani nezasmějí? S drtivým smutkem si některé ženy mohou po letech uvědomit, že upřímně se nezasmály s dětmi už dlouhé rok. Stres, napětí a vyčerpání si berou své, je to přirozené. Ale pokud se vám podaří silou vůle smích nevylučovat ze svého života a občas ho tam i přizvat, bude to jen to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Pár tipů pro vás máme… zasmějte se s dítětem jeho vtipům, lépe ho vnímejte… Udržte si ve svém životě to, co ve vás budí smysl pro humor a úsměv, dobrou náladu. Dejte si jako podkres k dennímu dni film, komedii, vtipný seriál. Hudbu, která  nabíjí energií… Čas od času se zkuste zastavit a společně s evidencí toho, co vás stresuje, si vedle dejte i to, co vám působí úsměv, ne-li smích.

PRAVIDLO Č. 5.: Nezlobte se na sebe ve chvíli selhání!

Odpusťte si chvíle, kdy nehorázně selžete. Není nic horšího, než když si následující dny vyčítáte něco, co jste nezvládla předchozí den. Ničí to náladu. Zvyšuje výčitky a dostáváte se do začarovaného kruhu nízkého sebevědomí, nespavosti a opět stoupá stres a tlak, který hrozí tím, že opět selžete. Věřte nám, že i ty nejlepší matky občas na své děti vyletí jak hysterky! Věřte nám, že i ty nejusměvavější maminky se občas musí zabouchnout v koupelně, aby se vyplakaly… a věřte nám, že každá z nich trpí pekelným PMS, které je někdy k nevydržení i pro ně samé, natož pro jejich okolí. Ale čím víc si připustíte možnost, že můžete selhat, tím méně těch selhání bude. Zbavíte se totiž strachu z toho, že selžete… a bojácný člověk udělá samozřejmě více chyb než ten, který neúspěch bere jako běžnou součást života.

Maminky se nás často ptají, jak zabavit malé miminko? Jde to! Líbí se mu barvičky, hudba a doteky. A hlavně pocit bezpečí. Větší děti už se postupně otevírají světu a tedy i hračkám. To jsou hlavní kritéria pro výběr aktivit pro ty úplně nejmenší. Mějte však s miminkem trpělivost v prvních šesti týdnech. V tu dobu jsou všechny hračky ještě pouhou dekorací, protože tu neúžasnější hračku má miminko na dosah pořád. Je to jeho maminka.

Věk 0-3 měsíce: Maminka, jenom maminka!

Její vůně, její hlas, její teplo a její ňadra, jež mu dávají potravu. Pouhý oční kontakt, mluvení a mazlení se s ním, je pro dítě v tuto první dobu po narození tím nejpřirozenějším stimulem. S přibývajícími týdny, jak se mu zlepšuje zrak, ho zaujmou samozřejmě takové věci jako je hrazdička, hračky v jeho blízkosti, ale ještě je příliš neobratné, než aby si s nimi dokázalo samo hrát. Ale zato vaše ruka, prsty, vlasy, brýle, váš řetízek na krku: to jsou nejúžasnější věci, které může do svých ručiček vzít a fascinovaně si je prohlížet.

V tuto chvíli postačí, když bude mít bezpečné místo, odpočinek a spánek, bezpečnou maminčinu náruč a k dispozici její hlas a něžnou ruku.

Věk 3-6 měsíců: Už vidím a cílím

V tuto dobu je miminko již schopno cíleně zaměřit svou pozornost i oční kontakt na hračky ve svém okolí. Záhy pochopí, že když natáhne ruku, k něčemu se dostane a ono je to velice zajímavé! Hrazdičky a hrací deky jsou pro tuto dobu ideální. Ovšem sále platí, že dítě potřebuje plnou podporu svých rodičů, nevydrží v bdělé pozornosti moc dlouho a záhy se unaví, nebo se začně nudit. Už je to také doba, kdy si dítě zajíždí nějaký režim a je schopno alespoň v náznacích rozlišovat začátek dne, konec dne a čas na spaní.

Děti také milují nošení po bytě a ukazování věcí. Tu a tam si na něco sáhnou, pozor, už ale také strčí do pusinky...to by, kdyby záleželo na miminku, byla jeho nejoblíbenější náplň dne. S tím, jak se děti blíží prvnímu půlroku, začínají mít zájem o své okolí víc a víc. Milují zvuky, a tak dítěti uděláte radost měkkými zvukovými hračkami. Také chrastítka, dřevěné elastické kroužky jsou v tomto věku tou nejlepší volbou. Ukazujte dětem, mluvte na ně. Vysvětlujte a ukazujte souvislosti.

Věk 6-12 měsíců: Ono to funguje!

Skvělé jsou hračky do vany! Lodičky, zvířátka nebo i obyčejné mističky, kterými si lze přelévat vodu sem a tam. No jen to zkuste miminku jednou ukázat. Rozhodně se v tuto dobu už bude snažit nejen vodu cíleně vylít, ale také soustředěně nabrat.

Jinak si už spolu můžete začít skládat první kostky, kostkovou věž z kostek z pevného kartonu a schovat dovnitř zvířátko, první maličké farmy složené z velkých kusů. A proč nakonec neudělat farmu i z plyšáků? Stačí k tomu papírová krabice a třeba několik zvířátek nebo chrastítek! Rázem dostanou nový glanc, protože se začnou schovávat do krabic, "chodit domů" a opět vybíhat ven? Mamko, jak ty to jenom děláš! Ve tvých rukou farma žije!

Jak se bude věk blížit jednomu roku, objeví dítě i radost z boření. To je schopnost, která způsobí hodně radosti a chuti ji opakovat ve chvíli, kdy ji v sobě dítě objeví. Dopřejte mu ji s různými skládačkami a kostkami a počítejte s tím, že u toho bude hodně rachotu a smíchu.

Velmi oblíbené jsou také zvukové dřevěné kostky, každá vydává jiný zvuk, dají se na sebe stavět a můžete je pořídit v motivu farmy, safari či mořského světa.

Malé děti také milují, když jim hrajete na hudební nástroje, takové rumba koule jsou úplně ideální.

Příliš mnoho hraček? Chyba!

Pamatujte si jedno základní pravidlo: Čím méně hraček dítě má, tím větší a kvalitnější citový vztah si k hračce vytvoří. Velké množství hraček, ve kterém ztrácíte přehled jako rodiče, totiž už dávno není přehledné ani pro samotné dítě. Dítě je uvrženo do chaosu, do nejistoty. Nudí se, hraček si neváží a nepoutá je k němu žádný cit. To věru není dobrá investice do života.

Podporuje to posléze laxnost, neefektivitu veškeré činnosti, kterou dítě dělá, bezcílnost a dalo by se říci, že dítě se tím učí, že nic na světě nemá cenu natolik, aby stálo za to bojovat. To se může v nejrůznějších fázích života i jeho oblastech negativně projevit. Pěstujeme v něm konzumní způsob života, neúctu k životu jako takovému. Mějte pořád na paměti, že hračky jsou jako lidi.

RETRO: Jak jste na tom byli vy?

Vzpomeňte si na své vlastní dětství. Málokdo za této doby oplýval obrovským množstvím hraček. Většinou jsme jich měli pár a o to více jsme si s nimi hráli. Většinou si ještě dnes na některé s nostalgií vzpomínáte, pamatujete a možná byste dodnes uměli popsat každý detail, každý škrábanec a každou známku opotřebení nebo jen barvu očí vaší nejoblíbenější panenky.

Dopřejte tento pocit i svým dětem…

Pokojíček plný hraček, ale dítě utíká k mobilu nebo tabletu

Typickým obrazem přesycení hračkami je chvíle, kdy má dítě plný pokoj hraček, ale přesto tráví čas u jakékoliv formy virtuální reality. Fakt, kdy se hračky válejí zaprášené, neuklizené a často ani dítě neví, kde je nechalo. Budu-li mít svoje hračky ráda, budu se o ně starat, ne? Bude mi vadit, pokud ji někde zapomenu… Dítě k virtuální realitě utíká proto, že se cítí v chaosu v reálném světě.

Rázný krok a návrat k přirozenosti

Je čas s tím skoncovat. Zkuste s dětmi hračky přebrat. Nekompromisně vyhodit ty, které jsou rozbité a nekvalitní. Tohle je nešvar, který tomuto problému doslova nahrává. Málokterá hračka vydrží delší zacházení a tak se často stává, že vánoční dárky končí v koši už na Nový rok. Všechny tyhle hračky „na ozdobu“ vyhoďte, rozlučte se s nimi a už se k nim nikdy nevracejte. Za prvé do nich investujete zbytečné peníze a za druhé, mne vždycky trhalo srdce hračky vyhazovat rozbité. Málokterá jde funkčně opravit a takhle jsem dětem jen ukazovala, že hračka je spotřební zboží… A to se mi nelíbilo.

Hračka je součástí rodiny

To jsem měla v sobě zakořeněno ze svého dětství a věřte, že to dětem přináší pocit stability. Doma je tatínek, maminka, hračky, které umím vyjmenovat. Je nepříjemné, když se členové mé rodiny neustále mění, byť jsou to jenom hračky. Nové hračky mají přicházet po chvíli, kdy se na ně těšíme, kdy je vybíráme a povídáme si o nich. Ne jako rohlík, který ráno koupíme, v poledne zkonzumujeme a zbytek večer vyhodíme.

Probrané hračky potom rozdělte na ty, které už jsou mimo věk vašeho dítěte a které můžete třeba poslat dál, jiným dětem, prodat na bazárku (za peníze si dítě může koupit nějakou jinou), darovat charitě. Děti se tak naučí, že to, co odloží, může ještě dobře někomu posloužit. A že hračky mají i nějakou materiální hodnotu. A nechte si jen ty, které dítě baví, ke kterým má citový vztah a které mají předpoklad, že něco vydrží.

Kvalitní hračka je totiž základem

Těžko budete podobné metody uplatňovat s plastovými hračkami, kde se kolečko od autíčka rázem utrhne. S panenkou, které se po pár dnech používání nečesatelně zacuchají vlasy. Nebo s plastovými atrapami hry na nákup, které se beznadějně rozkutálejí po bytě a ke všemu nepříjemně zapáchají chemickým zápachem.

Základem je totiž hračka, která je hezká, osloví vás i svou kvalitou a tím, že o ní víte, že vydrží. Že podporuje fantazii a že ji budete moci vzít do ruky mnohokrát a nic se na ní negativně nezmění.

Chytrá opička tohle ví, a tak vám na našem eshopu nabízíme právě takové hračky. Ke kterým si vytvoříte citový vztah a které s vámi zůstanou dlouhé měsíce, možná i roky…

Je to noční můra. Rýma, která teče z nosíku nebo která se hezky zvukově projevuje při každém nadechnutí, nehledě na nevyspalé noci, protože s ucpaným nosem se prostě nikdo nevyspí… už vám také vstávají vlasy hrůzou? Maminky potom hledají kdejakou radu, jak dítě naučit smrkat. Několik způsobů je, takže je pojďme vyzkoušet.

Dítě ještě nemá tolik síly

Je dobré mít ale celou dobu na paměti, že malé dítě zhruba do 3 – 4 let věku ještě nemá tolik síly, aby z nosíku vše kompletně vysmrkalo. Dá mu to mnohem větší námahu než nám dospělým a smrkání je třeba opakovat častěji. Co je pro nás už normální fyziologický pohyb (vzduch z nosu směrem ven), to je pro dítě naprostá novinka, kterou se musí krok za krokem učit.

Dívej se na mě!

Mnoho maminek nedá dopustit na nápodobu. Co to maminka dělá? Smrkání čiňte před dítětem a ukažte mu, jak přesně to děláte. I mnohých dětí funguje právě tohle. Budou se vás snažit napodobit a ejhle… může se to povést! Hlavní ovšem je, aby u toho byla legrace.

Tip Chytré opičky.: Odřený nosík od rýmy nebo od zimy zachrání tato multifunkční tyčinka.

Smrkají i zvířátka!

Jak dítě pochopí alespoň základ smrkání, může přistoupit k tomu, aby ono samo, velice DŮLEŽITĚ, učilo smrkat ostatní. Čili třeba plyšáky. Chytit nos, půlku nosu zatlačit a druhou uvolnit a teď „medvídku foukni“.  Na plyšákách s velkým nosem můžete dítěti vysvětlit princip jedné zakryté dírky a druhé foukající.  A pak samozřejmě musíte naučit plyšáky taky smrkat… Ale to nejprve bude muset umět plyšáková paní učitelka. Zvládneš to, broučku? Pojď to zkusit ještě jednou…

Odfoukni to nosem!

Pokud zrovna kvetou pampelišky, zkuste si zakrýt pusu a rozfouknout pampelišku nosem. V sezóně nešedivých pampeliškových hlaviček můžete použít i jemná peříčka z papírnictví nebo lehký smotek vaty a jako podklad obyčejný stůl nebo své dlaně. Dokážete peříčkem pohnout jen tím, že k němu přiblížíte nos a fouknete? Dítě si tam v hlavě zafixuje lépe prudké vydýchnutí nosem, které je základ pro vysmrkání.

Legrační zvuky, mačkejte nos při výdechu!

Jak udělat ze smrkání frkání a legrandu? Zkuste si s dítětem sednout, a když vydechuje, mačkejte mu v krátkých intervalech nos. Ozve se legrační frkání. Dítě si tak opět lépe zafixuje výdech a začne se na něj soustředit. Pokud mu dá větší sílu – třeba proto, aby ony srandovní frkavé zvuky byly silnější, je to jen krůček k tomu, aby tímto způsobem později vysmrkalo rýmu.

Cílené vydechování nosem

Jednoduchá hra. Prostě přikryjte pusu a vydechujte. Nic víc, nic méně… Dejte dítěti pod nos prstík. Cítíš, jak tě vydechovaný vzduch lechtá? Polechtej i mě… Udělejte z toho legraci a zkuste to taky. Nadýchejte dítěti na ručičku, to šemrá ještě víc!

Zamlžování zrcátka!

Některé maminky si chválí malé zrcátko, na které naučily dítě dýchat. Zamlžení je dobrá motivace k tomu, aby to dítě zkusilo znova. Tak ještě jednou zamlžíme zrcátko?

Funění!

Super hra. Zkuste si zahrát na ježka. Nebo na divočáka. Prostě funět, funět, funět. Krčit nos a foukat. Jako když se očichávají psi. Legrační zvukový projev dítě určitě zaujme a od krátkého vyfuňování je potom blízko k dlouhému vysmrknutí.

Bublifuk nosem!

Zakryjte pusu a zkuste rozfoukat bublifuk nosem! Když se to povede, bude to naprosto úžasná motivace…

Dvě dobré rady na závěr

Dobré je si tyto hry hrát ještě dřív, než přijde rýma, nebo v mezidobí. Když pak jde do tuhého, tak je i díky rozmrzelosti dítěte a tomu, že mu není fyzicky dobře, všechno náročnější a je těžší ho nadchnout třeba do odfoukávání peříčka, protože s tím bolavým nosánkem to není žádný med.

V každém případě se obrňte nebetyčnou trpělivostí.

Jak motivovat na nočník?

Čas pro nočníkování má každé dítě jiné, obyčejně je to kolem druhého roku, ale maminky to prostě jednoho dne musí zkusit. Je to jako loterie. Vyjde to, nebo ne? Pojďme se podívat na tajné tipy a triky, kterými si můžete výrazně vylepšit šance na výhru. A dítě to bude bavit.  Navíc mnohdy rodiče dělají nechtěné chyby, kterými už už se líhnoucí dětskou motivaci prostě zabijí. Pojďme se jim vyhnout.

Pocit dospělosti!

Největším a nejúčinnějším argumentem a pocitem, který dítě dovede k jeho vlastní vůli nočník prostě zkusit, je to, že chce být velké. Chce chodit brzy do školky, chce chodit na záchod jako velcí lidé a tak podobně. Najednou už se chce samo pošoupnout z pozice miminka na pozici velkého dítěte! Hurá, tady je z většiny vyhráno a patrně nebudete potřebovat většího úsilí, stačit bude, když se vyhnete základním chybám.

Čiňte tak ve chvíli, kdy dítě chce!

Častou chybou našich maminek bylo, že stresovaly své dítě vysazováním na nočník v pravidelných intervalech nebo předem určených časech. A když se vám zrovna nechce, tak co s tím?  Budete sedět na nočníku a dívat se na to, jak se maminka káravě dívá, protože „nic“? Takže tady je umění vychytat okamžiky, kdy víte, že dítěti se právě chce, nebo že je velmi pravděpodobné, že svou potřebu brzy vykoná. Třeba po vyspání.  Potom se to patrně povede a tento první úspěch vede dítě k radosti nad tím, že „udělalo mamince radost“, že udělalo něco výjimečného, co se rozhodně vyplatí zopakovat a v neposlední řadě mu to pomůže uvědomit si chtění na potřebu v souvislosti s opravdovým vykonáním potřeby.

Mnohé děti v tomto věku ještě nejsou schopny si vůbec uvědomit, že se jim chce. Tudíž jim nedochází, kdy by měli jít na nočník a proč to vlastně dělají. Potřebu vykonávají bezděčně do plenek. Tady je třeba ještě počkat a nelámat nic přes kolena. Ono si to v jejich mozečku za dalších pár týdnů či měsíců hezky sedne.

INFO: Dokonalou kontrolu nad svými svěrači děti cítí až na konci druhého roku!

CHYBY aneb čím mohou rodiče dítě odradit?

Je to celkem dost chyb, které mohou veškeré snažení jak vaše, tak dítěte, notně pokazit a zbrzdit vývoj nebo ho dokonce úplně zastavit a vrátit o několik kroků zpět.

Není to fuj!

Ne, to, co dítě udělá do nočníku rozhodně není fuj! Je chyba po něm něco vehementně chtít, na vteřinku se zaradovat a potom zakabonit s tím, že to je „e e“ a fuj. Neutíkejte s obsahem nočníku také hned k toaletě se snahou se toho nadělení co nejdříve zbavit. To je pro dítě také matoucí. Tolik práce a snahy a teď? Je to pryč? Chvíli počkejte, obdivujte a pak, až se dětská pozornost otočí zase jinam, dílko zlikvidujte.

Nejde to, nechte to být?

Prostě to občas zkuste, a když to nejde, nedělejte závěry, nekárejte dítě. Vezměte zase do ruky plenky a dělejte, že se vůbec nic nestalo.

Nedotírejte s dotazy

Také fakt, že rodiče někdy dotírají s dotazy „chce se ti čůrat/kakat?“ není vůbec motivující. Dítě to otráví anebo přestane tento dotaz vůbec vnímat, natož aby chápalo o čem je. Vyšumí mu z hlavy. Začne vzdorovat. A možná se počůrá schválně, „abyste viděli“! Protože se přece nemáte co pořád ptát!

Źádný křik

Chce to pevné nervy a u učení na nočník poslední a nejdůležitější zásada – žádný křik a žádné zošklivování dítěte a jeho schopností.  Vždyť přece vůbec o nic nejde.

Nakonec se to naučí každý!

Odměna za každý úspěšný pokus?

Ano, nemyslíme tím samozřejmě žádné sladkosti, ale co si za každý úspěšný pokus nalepit na nočník krásnou samolepku. Holčičkám se jistě budou líbit tyto princezny a kluky potěší třeba dopravní prostředky.  A kdo hledá jiný motiv, celý sortiment samolepek najdete TADY.

Jak si hrát s dvouletým dítětem? Rozvíjejte smysly

Malý dvouleťák je tak trochu v nejhorším věku. Strašně moc by toho chtěl, ale ještě toho mnoho neumí. Z toho vznikají napjaté situace a ono pověstné období vzdoru. Maminky, nezoufejte. Zkusme to třeba tím, že u dítěte rozvineme a zabavíme ho tím, co má pro dítě prostě říz! Smysly. Smyslové hračky a aktivní spolupráce na běžném životě v tomto věku určitě zabodují. My Vám pár našich favoritů ukážeme, ale tady najdete celou nabídku hraček pro děti od 2 let.

Akční hračky, ve kterých se pořád něco děje!

Například tyto dřevěné chrastící duhové kostky v sobě kombinují jak úžasné věci na dívání, tak i možnost s nimi aktivně něco dělat. Skládat je, rovnat, a ano! I bořit! Tato činnost stále u dětí vede, takže se stavebnicemi se u vás může začít trhat pytel. Rozvíjí se prostorová představivost, ale stále zaujmou více kostky barevné a něčím výjimečné. Musí v tom být akce.

Skvělou zábavu přinesou i magnetické stavebnice Smartmax, jejich díly jsou dokonale variabilní, pěkně drží, U nás se nejvíc osvědčil tento vláček plný zvířátek.

První farmáři!

Je to ideální věk stát se poprvé v životě farmářem! . Dřevěný domeček, zvířátka, první chvíle, kdy si může dítě plně uvědomit to, že zvířátka jsou venku, a zvířátka jsou v domečku. A zase venku, a zase v domečku! Možná ho už napadne i to, že jim musí dát najíst. Rozhodně už o tom ale umí mluvit, takže v „samomluvě“ při hraní ho rozhodně podporujte. Anebo se ptejte, povídejte si o tom, jak se zvířátka mají a co asi chtějí dělat. Určitě mají hlad, nebo ne?  Pak je tu velká farmářka maminka, která se o příděly jídla nejen pro zvířátka, ale i pro malého pracovníka, jistě ráda postará. Taková farma je skvělá na nejrůznější hrací koberce s vyznačenými cestami a loukami, dítě se pak učí přesnosti a logičnosti svého činění.  Však už se skoro připravuje do školky!

Učte dítě svět kolem sebe! Takhle funguje televize!

Jsem si jistá, že to dítě už dávno ví, ale na tomto nejjednodušším příkladu si lze ukázat, že v tomto věku děti mimořádně zajímá, jak fungují ty záhadné věci kolem něj. Ba dokonce i jak funguje sporák nebo mixér. Nebo pračka, lednička, jak se dá otevřít lahev s vodou… Pozor na ty všetečky. Člověk se ani nenaděje a ten malý dareba může přijít na něco, co zrovna není bezpečné.

Už si pamatuje!

No schválně! Zkuste to. Dvouleté děti už mají dobře fungující paměť. Povídejte si a někdy jakoby zapomeňte, jak něco funguje, kde je knoflík, kterým se zapíná rádio nebo televize nebo pračka… zapomeňte, koho jste potkali na hřišti nebo co jste tam dělali nebo kde jsou kyblíčky na písek. Hledejte, vzpomínejte a ptejte se dítěte na jeho radu. Bude mít obrovskou radost, když vám bude moci pomoct a v jeho hlavičce se rozhostí spokojené: „ Jsem dobrý! Pamatuju si. Příště si budu pamatovat ještě víc, abych mamince pomohl!“

Zkuste si zahrát pexeso, tohle je pro malé děti přímo dokonalé, má totiž veliké kartičky a krásné ilustrace oblíbených zvířátek. 

Miluje básničky!

Děti v tomto věku stále nevycházejí z úžasu nad maminčiným hlasem. Čtěte mu pohádky a především básničky. Rytmika hlasu je na dlouhou dobu zaujme a v době, kdy se dítěti rozšiřuje slovní zásoba, je takové společné čtení a ukazování obrázků, velice cenným pomocníkem. Zpívejte, tancujte!

Další vhodné hračky: Vkládačky a puzzle

Co se týče hraček, v tuto dobu neuděláte chybu, když sáhnete po kvalitním dřevěném puzzle nebo vícevrstvém papírovém tvrdém puzzle, po různých tvarových vkládačkách, stále vedou i zvukové hračky, malé hudební nástroje, domečky, panáčci, malé nádobíčko a obrázkové pohádkové knížky a leporela.

Vodní radovánky

Máme pro vás skvělé hračky, které zabaví děti ve vodě. Nejoblíbenější je u nás tato kachní dráha.

Jak si hrát s miminkem?
Maminky se často ptají, jak zabavit malé miminko? Jde to! Líbí se mu barvičky, zvuky, hudba a doteky. A hlavně pocit bezpečí. Větší děti už se postupně otevírají světu a tedy i hračkám. To jsou hlavní kritéria pro výběr hracích aktivit pro ty úplně nejmenší. Mějte však s miminkem trpělivost v prvních šesti týdnech. V tu dobu jsou všechny hračky ještě pouhou dekorací, protože tu nejúžasnější hračku má miminko na dosah pořád. Je to jeho maminka.

0 – 3 měsíce: Maminka, jenom maminka!

Její vůně, její hlas, její teplo a její ňadra, jež mu dávají potravu. Pouhý oční kontakt, mluvení a mazlení se s ním, je pro dítě v tuto první dobu po narození tím nejpřirozenějším stimulem. S přibývajícími týdny, jak se mu zlepšuje zrak, ho zaujmou samozřejmě takové věci jako je hrazdička, hračky v jeho blízkosti, ale ještě je příliš neobratné, než aby si s nimi dokázalo aktivně hrát. Ale zato vaše ruka, prsty, vlasy, brýle, váš řetízek na krku: to jsou nejúžasnější věci, které může do svých ručiček vzít a fascinovaně si je prohlížet.

V tuto chvíli stačí, když bude mít bezpečné místo a odpočinek a spánek, bezpečnou maminčinu náruč a k dispozici její hlas i něžnou ruku.

Věk 3 – 6 měsíců: Už vidím a cílím!

V tuto dobu je miminko již schopno cíleně zaměřit svou pozornost i oční kontakt na hračky ve svém okolí. Záhy pochopí, že když natáhne ruku, k něčemu se dostane a ono to je velice zajímavé! Hrazdičky a hrací deky jsou pro tuto dobu ideální. Ovšem stále platí, že dítě potřebuje plnou podporu svých rodičů, nevydrží v bdělé pozornosti moc dlouho a záhy se unaví, nebo se začne nudit. Už je to také doba, kdy si dítě zajíždí nějaký režim a je schopno alespoň v náznacích rozlišovat začátek dne, konec dne a čas na spaní.

Děti také milují prosté nošení po bytě a ukazování věcí. Tu a tam si na něco sáhnout, pozor, už také strčit do pusinky… to by, kdyby záleželo na miminku, byla jeho nejoblíbenější náplň dne. S tím, jak se děti blíží prvnímu půlroku, začínají mít zájem o své okolí víc a víc. Milují zvuky, a tak dítěti uděláte radost měkkými  hračkami. Jednoznačně vám můžeme doporučit tohoho organického ZAJÍČKA, je nádherně jemňoučký, ukrývá v sobě dřevěné kousátko a miminka milují jeho šumící ouška.  Ukazujte dětem, mluvte na ně. Vysvětlujte a ukazujte souvislosti.

Věk 6 – 12 měsíců: Ono to funguje!

Skvělé jsou hračky do vany! Lodičky, zvířátka, kačenky, nebo i obyčejné mističky, kterými si lze přelévat vodu sem a tam. No jen to zkuste miminku jednou ukázat. Rozhodně se v tuto dobu už bude snažit nejen vodu cíleně vylít, ale také soustředěně nabrat.

Jinak si už spolu můžete začít skládat první kostky, první maličké farmy složené z velkých kusů. A proč nakonec neudělat farmu i z plyšáků? Stačí k tomu papírová krabice a třeba několik zvířátek nebo chrastítek! Rázem dostanou nový glanc, protože se začnou schovávat do krabic, „chodit domů“ a opět vybíhat ven? Mamko, jak ty to jenom děláš! Ve tvých rukou farma žije!

Jak se bude věk blížit jednomu roku, objeví dítě i radost z boření. To je schopnost, která způsobí hodně radosti a chuti ji opakovat ve chvíli, kdy ji v sobě dítě objeví. K tomu je ideální krabičková věž. Je vyrobená z lehkého kartonu, při pádu tedy dětičkám neublíží. Vezměte kostičku do ruky a ukazujte dětem zvířátka, tvary, barvy.

My vám poradíme, jak si přemýšlení ulehčit a prozradíme pár tajných triků.

Zejména je oceníte, jestliže cestujete poprvé.

DŮKLADNÝ SEZNAM

Možná si ho děláte i pro sebe, ale určitě si ho udělejte pro dítě. Průběžně si klidně už pár týdnů před cestou pište seznam toho, co si s sebou chcete vzít, co potřebujete. Klidně i drobnosti, spoustu položek potom v závěrečné revizi proškrtáte – ale tímto průběžným způsobem zjistíte, jaké jsou každodenní potřeby. Lépe z nich pak potřeby „okrájet“, než zapomenout kartáček na zuby.

ROZLOŽTE SI VŠE NA PLOCHU

Při samotném balení je vhodné mít vizuální kontrolu. Vše si rozložte například na postel těsně před tím, že to sbalíte do kufru. Máte pak jasno – vidíte zrealizovaný seznam. Můžete balit.

A co nezapomenout?

DOSTATEK OBLEČENÍ NAVÍC

Dbejte na dobrý materiál, respektujte podnebí, do jakého vyrážíte. Je dobré, když je oblečení spíše barevné, nepříliš náročné a dá se snadno přeprat v ruce, vyčistit flíček a když bude dobře schnout. Minibalení čističe na skvrny se mooooc hodí! Platí pravidlo, že minimální množství je oblečení na jeden den PLUS JEDEN DEN NAVÍC. Ale většinou je dobré si pár kousků přidat. To samé s obuví, náhradní boty se též hodí, protože dospělý si nové boty koupí většinou snadno, s dětmi, zejména malými, je to už složitější.

TIP: Malé oblečení, ponožky a spodní prádlo můžete do kufru srolovat a vyplnit jím tak mezery mezi většími kusy.

JÍDLO

Konzervované jídlo, sušenky, oblíbené sušenky – může být. Není-li to nic, co se rozlije nebo rozdrobí a je to v kvalitním obalu, dá se takovými drobnostmi dobře vyplnit prostor mezer v kufrech. Jiné prostředí je samo o sobě dost velkou změnou, a tak preferujte jídlo z domova takové, které dítě má mezi nejoblíbenějšími. Experimentů a změn bude mít už tak dost a některé děti změny nemají rády.

HRAČKY

Vezměte tak ty, které mají děti úplně nejradši – bude to pro ně vzpomínka domov, která může mírnit úzkost z nového prostředí.

A my máme pro vás dva tipy:

PRO DOBU POBYTU se děti dobře zabaví rozmanitou a skládací hračkou: Co třeba NĚKTEROU SE SAD KOSTEK?

PRO DOBU CESTY NA MÍSTO A DOMŮ se hodí něco ze sekce Knížky, které užijete i pak v postýlce... nebo snad Magnetické hračky?

V každém případě vám přejeme pevné nervy a šťastnou cestu a parádně zabalený kufr!

Pastelka, propiska, obyčejná tužka, je jedno, co použijete, důležitý je tlak tužky. Výsledkem je propsaný, protlačený obrázek na předloze. Jak z tiskárny, dokonalost sama.

Ach to je kouzlo!

Tohle bude bavit i dospělé! Snad proto tam je obrázků celý kopec, aby na každého vyšlo...

My vám nabízíme tyhle obrázky od Djeca – protlačovací obrázky, které vydrží opravdu dlouhouuu dobu, nebo vystačí pro vícero dětí. Jsou tu tři velké archy předloh a devadesát protlačovacích, propisovacích obrázků. To je už pořádná nadílka.

Doprava, Zámek, Krajiny, Sahara a severní pól – to jsou témata, mezi kterými můžete vybírat a vejít rovnou do pohádkových světů a světů plných záhadných i veselých příběhů.

A troufnete si vymyslet své vlastní předlohy a vytvořit z obrázků celý příběh?

Tento styl tvorby obrázků tříbí několik pro děti od 4 do 8 let důležitých dovedností:

-          Přesnost a pečlivost tahu tužkou

-          Vyvíjení správného tlaku na obrázek

-          Fantazii a odhad, protože si už musíte představit, jak obrázek bude vypadat a kde přesně bude umístěn

Prostě ideální pro učení se pečlivosti a důslednosti.

Přitom je to mnohem zábavnější než třeba stereotypní vybarvování omalovánek a zase méně náročné než samostatné kreslení obrázků.

TIP: A už vůbec se nemusíte bránit uměleckému umu pouštěnému z uzdy! Pokud použijete ještě svoje výtvarné potřeby, pastelky, barvy, samolepky, nalepovací kamínky, flitry, třpkytky, lepidla a gely, můžete předlohy a obrázky z těchto protlačovacích obrázků využít na milion způsobů.

A jestli se vám podaří nějaké krásné dílko, klidně se s námi podělte.

My se už nemůžeme dočkat, až si s protlačovacími obrázky vyhrajeme...

Jenže otázka zní, jestli si vybrat Saharu, nebo zámek?

Balónek je pak téměř nezničitelný!

A jak krásně to vypadá!

Může to být malý tip na drobnost k narozeninám, svátku, na dětskou oslavu, nebo třeba jako dárek za vysvědčení. Důvod se vždycky najde.

Elegance nade vše

Co se nemůže tomuto balónku upřít je elegance. Čistota, jemnost, něha a roztomilý vzor udělá z takového míčku přesně to, co si chcete vzít na noc do postele. Nepustit ho z ruky!

Djeco – potah na nafukovací balónky Zahrada je veselý, letní a hravý a hodí se jak na zahradu, tak na doma. Typické roztomilé postavičky – kočičky, zvířátka, kytičky, kdo by odolal! Navíc látka je odolná a pečlivě sešitá, nehrozí, že by se vám švy rozbíjely.

Balónek je sice o něco těžší než klasický nafouknutý gumový, ale je to spíše ku prospěchu, protože se s ním o to lépe manipuluje.

Pro kluky i holky!

Bezpečnější balónky pro nejmenší

Největší výhoda, řekli bychom.... Nejenže takový krásný potah na balónek může být pěknou dekorací a zajistí větší trvanlivost i odolnost balónku, ale také udělá radost těm nejmenším. Malé děti často s balónky nezacházejí úplně šetrně a často praskají nebo se předčasně vyfouknou. Potah je pevný, silný a něco vydrží – takže o to víc vydrží i balónek sám.

Naprosto ideální, co myslíte?

Pojďmě NA TO? Jak se s balónkem pracuje?

Nenafouknutý gumový balónek vložíte do potahu a nafouknete přesně na tu správnou velikost potahu. Hotovo!

Navíc v balení jsou čtyři nafukovací balónky přiloženy, ale kdyby náhodou popraskaly nebo se vyfoukly, snadno můžete využít i jakékoliv jiné koupené jinde. Potah má životnost téměř neomezenou.

Tak už máte letní hit?